Noc. (I.)

Noc, tmavý vějíř, uklání se k zemi,

za proužky jeho očí svit se tají,

to ztemnělými stromů haluzemi

tak hvězdy prokmitají.

S vějířem hra to do rána je stálá,

tu zvedá se, pak uklání zas tiše,

a každým tempem v duši, bouř kde sálá,

mír, poklid, láska dýše!

Ó noci, nekonečná, velká básni!

Motýle zbloudilý nad věčna strží!

Ó vějíři s mlh perleťovou třásní,

kdo as tě v ruce drží?