NOC NA PERIFERII

Zde není noc jak těžký motýl tmavý,

Jenž na hedvábných křídlech nese pel

A záchvěv stříbra s modří mihotavý –

Zde noc je drsná jako nepřítel.

Jdou v pole ulice, a zbylé stromy

Zdvíhají kostry větví zedraných.

Jak úklad by byl v jamách mezi domy,

A láska brutální je v chtíčích svých.

V nálevně světlo rudé ještě plane

A osvěcuje tváře zadumané,

Propadlé mlčení, zlým myšlenkám.

Je Ravaillac tam? Villon básně snící?

Či Raskolnikov, bídu vraždou mstící?

Či ten, kdo zhrdá vším, i sebou sám?