Noc nade hroby.

Noc plná hvězd, a kol a kol

to mrtvých šumí velký bol,

jenž usnouti jim brání.

Je smutna noc ta, plna běd,

a v srdci nosí chladný led

a žal a stesk a umírání.

V ní z živých já tu stojím sám

a hledím k jasným výšinám –

ach k srdci mne to bodá.

Tak chladno tu, že každý vzdech

hned mrazem stýdne na retech,

a do prsou se nazpět hlodá.

Noc plná hvězd a kyne mi,

bych pochoval bol pod zemí,

když zem víc jemu nepostačí.

Hvězdnatá noci! V ten tvůj svět,

jenž pln je smutku, stesku, běd,

chtěl do smrti bych hledět v pláči.