NOC PRÁCE

Noc pozdní, zaklínač je, by vše zkamenělo

v hluboký spánek, aby srdce pokoj mělo,

jak opuštěná studánka kdes u lesa,

v níž sen se obráží jak měsíc, nebesa.

Vše tvrdě usnulo, i město, pole, les,

i stromy, vsi a cesty žilnaté i mez.

Jen žhnoucích železáren kyklop hoří z tmy,

a peklem dýchá budovami obřími,

z jichž oken vyzařuje světly pot a krev.

I v noci, kdy vše spí, řemenů svistí zpěv,

neb žhavé oči tavíren a pecí žár

tu srdce zjímaly a mladost jejich jar.

Visutých na mostech se hemží, červíci,

tavíren oči spalují je žhavící

a z kouřů, mlh se haldy rozjiskřily v tmách.

To vozíky-li sklápějí se na haldách,

jak žhnoucích krys by vyprázdnil se žaludek.

Teď s kopce černého proud jisker žhavě stek‘.

A noc co noc tu syčí kotlů ventily

jak hadi, když se potu s krví napily...