Noc přípravy

Srdce, slyšíš? Duní to a ječí

v temnou noc, jež mlhou napojena.

Řeka vzepjala se náhlou křečí,

k porodu se chystající žena,

slavné dění počlo za horami,

kde se tká již úsměv ze zlata,

z noci severní vstříc jde mu tmami

puklých ledů kantáta.

Srdce, slyšíš? Buší na tvé stěny.

Čas je. Otevři se, než den vzplá.

Přede dveře postav na stráž feny,

aby člověčina zpozdilá

nezasedla trůnů, které patří

bohům lesů, žlebů, luk a vod:

Až mé oči první zeleň spatří,

už ti neublíží svod!