NOC ROMANTIKOVA

Ač noc je na jaře, jak dusí ulice!

Jak tíží každý krok a každý hluk jak ruší!

Jak všechno zraněno a bolavo v té duši!

– Ač nebe jasné je a hvězd v něm tisíce!

Po tichu velikém ho jímá tesknice.

Své srdce v záští má, jež neklidně tak buší!

Oh, jejich lhostejnost jak pěkně sochám sluší!

Jak léčí kameny tvůj neklid, studíce!

Jak reflex vzdálený v stesk jeho těžký padne

zjev kterés odešlé, tak mramorově chladné.

(Dnes by jí děkoval, neb bojí už se změn!)

Že byla v úkrytu, jen marného snu milá

a nikdy neblažíc ho nikdy neranila,

lhostejně zřela v marnou noc i den...