NOC SRPNOVÁ.

Stálice srší azur,

široké jako nikdy,

vášnivě přerývá se cvrček,

tmy horkem napájí.

Mít srdce dosti hluboké

pro všechna souhvězdí,

pak možno putovat

pranocí vesmíru.

Kdybych byl Jediný ve vesmíru,

rozlehlý duchový tvar,

a až za soustavy jen

mé mrákotné nitro vlálo by:

dosti, bude-li obsahem mým

rozevřené ticho hvězd.