Noc stená...

Noc stená a pláče tam něco,

jak přes jezy mrtvý by spěchal,

a růže, ty krvavé růže

kdos na břehu odkvésti nechal.

Já dívám se do záclon smutně

v ty kosatců průsvitné zvony.

A růže? Což nekvetou pro nás?

Jsou na březích svadlé jak ony?

Kdes ve tmě tam krvácí láska

z dvou srdcí – ženy a muže,

ó, po nás též na břehu zbudou

ty růže, ty krvavé růže.