NOC V BENÁTKÁCH.

Chladivá noc se chvěje na laguně,

své štěstí skryly párky v gondolách...

Cos zvučí ještě v mrtvé mojí struně,

žal divoký, jenž dávno tudy táh’.

Z hlubokých stínů na pobřeží kdesi

zní chorý sopran smutných kleštěnců –

a srdce moje nic už nepřeje si,

jen šero Vašich měkkých pletenců.

Má Giulietto, víte, jak to bolí?

Hle, umírá již píseň ospalá...

V těch rozteskněných stonech barkaroly

lká duše, která dlouho stonala...