NOC V CHICAGU

Noc bezhvězdná je. Ale dole město

nesčíslnými světly plane všudy.

Noc bez hvězd je. Okamžik tento jest to,

kdy na lov chodí zlé i krásné pudy.

Pořádní lidé spějí u svých rodin.

Opilci bdí a popíjejí v barech.

Ven vylákána temnem pozdních hodin

jde ulicemi neřest ve všech tvarech.

Ctnost nedočkavá na bílých sní ložích,

po hříchu touží a se hříchu leká.

Dobráci myslí si: „Jsme všichni v rukou božích.“

Pod mostem lupič na svou oběť čeká.

Obchodník chladný zisk svých spekulací

za spuštěnými sčítá záclonami.

S úsměvem na rtech po denní své práci

lid mladý spěchá na své noční flámy.

Vyvrhel lidský pěti dílů světa

se k rozkoši či ke zločinu chystá,

a jako hmyz, jenž k světlu lampy vzlétá,

jdou lehkomyslníci v hanby místa.

Brutálně hudba zní a tanec smysly zpíjí,

drsný to paskvil o lásce a síle.

Lhát lásku namáhají s apathií

se prostitutky barevné i bílé!

A všecko opřádá svou smyslností

omamný parfum poskvrněné krásy,

zatím co venku káže o mravnosti

nějaká ženská od armády spásy. –

Ze starých vlastí lodi zatím plují

sem přes oceán, jenž je kdesi v dálce.

Město plá světly: Krásný drak v své sluji

hltavě čeká na přistěhovalce.