NOC V SRPNU

V setmělých korunách starých stromů

zaplálo tisíce třpytných hvězd.

Dlouho jsem čekal a díval tiše

do dálných nebeských modrých cest.

Čekal jsem dlouho a toužil marně,

upíral zrak svůj v dáli tu tajemnou,

při pádu hvězdy bych šeptnout moh přání,

bys byla vždycky a věčně jen mou.

Co na dně srdcí nám v hloubi leží,

by mohlo opojně zaplát a zkvést.

V tom ve Tvých polibcích do mé duše

prší už tisíce třpytných hvězd.