Noc ve městě.

Svit svítilen si v kalužinách hraje,

vzduch vlhký těžce na prsa ti lehá.

zář bledé luny v mracích ukryta je

a drobný dešť v tvář doráží a šlehá.

Krok stráže umlk v ulic klikatině,

zvuk hodin echem v střechách doma zapad,

a noční chvíle míjí mdle a líně,

děs nudy hruď tvou začal divě sápat.

A na matku ty myslíš v šeré dáli,

a na ty oči, jež tě oplakaly,

a na poslední polibení táhlé;

bol, jehož původ nelze nikdy znáti,

tvou celou bytosť napadne a schvátí –

a po smrti ty zatoužíš tu náhle – – –