NOC VE ŽNÍCH.

Můj hoste z hvězdných sfér, jenž ne již mlád,

víš, co to hýřit, tančit, hodovat...

Uzrálá Noci, zřel jsem tě jít v luhy.

Obzorem kladla jsi svých světel duhy,

svítila vodami a zlatem žit.

A přec jsi kladla černé stíny na pažit...

Donášel vítr hloubkou tvojí zpěv,

hvězd záře světélkovala tvůj zjev,

a hlasy narozené ve tvém tichu,

to byl tvůj hovor zadušených smíchů

i polibků, kdy duše stromů, vod

s tím loučí se, co dozrálo již v klas a v plod...

Tajemný hoste, známý, neznámý...

Se zralými, jež touží, ženami

se spřátel mi. A jejich vlasům plavým

dej rozzářit se světlem polétavým

a vpusť je, vpusť již, sní-li o ráji,

v svou tmu, kde první jabka Evě dozrají...