Noc.

Ticho, ticho! hvězdy páru

na zem dýší stříbrnou –

ticho, ticho! ve snu stromy

k nebi mrtvé větve pnou.

Ticho, ticho! pablesk luny

k spánku vlny kolébá,

ve travině porosené

křidélka pták svěsil mdlá.

Nebem mráček tiše plyne,

anděla to bílý šat –

šepce anděl – plyne – plyne

dále, dále na západ.

Nade vískou zašeptal všem

duším čerstvý libý sen –

slza děcku již vysychá,

v prsou starce hyne sten.

Ticho – ticho! svatý mír se

rozlil v širé krajině –

dřímá země – nemluvňátko

nebes modrém ve klíně.