Noc.

Ticho vůkol.

Leskem červánků se září

Slzy Flory přeskvostné.

Svaté šero háje líbá,

Na něž s nebes moře zírá

Líčko luny milostné.

Tichý vánek v kraj zanáší

Pění ptactva loučící;

Tichý nářek v to se loudí,

Jak když duch tu nocí bloudí

Filomély truchlící.

Šedá mlha dřimající

V plášť svůj halí krajinu,

V jižto chladném celování

Jak Aurory v objímání

Morfeus jímá dědinu.

Vše již dřímá.

Z tajemného jenom lesa

Sýčků line smutný hlas.

Na hřbitově záře bledá

Bludiček na hroby sedá –

Již se blíží duchů čas.