NOC

To bylo radostí! To bylo smíchu.

A spí teď všechno, odevzdáno tichu.

– Jen moře; moře ještě burácí.

Člověk se vyčerpá, člověk se znaví.

Vše vyvrcholit může do únavy.

Jen moře, moře stále burácí.

Člověk tak příliš mnoho toužit umí.

Doprovod stejný k všemu věčně šumí

to moře, moře, které burácí.

Člověk se dobouří a člověk tichne.

Znaveně každý naposledy vzdychne.

Jen moře, moře věčně burácí.