Noc.

Temností noc zakryla krajiny,

Krásy zmizely, utichly práce,

Životy ukovalo spaní,

Snové se blížili k lidem,

Čarujíce v růžové ozdobě

Smyslu chtivému obrazy svodné,

Věnce a šperky marné dívce,

Mládency vřelému slávu.

Jako pěny šálivé naděje

V zlatém oděvu lítaly, skrbcy

Poklady slibujíce, sladké

Rozkoše plachému starcy.

Jako pěny v páru se ztratily

Mylné naděje, podoby krásné

V potvory proměnily se, a

Svedené zděsyly duše.

Svědomíť jim tvořilo strašlivé

Draky, živilo ohnivé muky,

Mrzkému muži, nectné ženě

Stála y trnula srdce.

Což vám, hřmělo, prospěje sláva a

Panství, zlato a perle y drahé

Kameny, neznáteli pravé

Ctnosti a čistého srdce?

Seďte v slávě, mějte sy poddané

Světy, topte se v rozkoši: jako

Skála se svalí na vás trest, a

Plesy y hrdiny zdrtí!

Nevinnosti jediné krásyli

Snové rozkošné ráje, kde zlatí

Stromové posněžení květem

Pěkné i ovoce nesli;

Kdežto lidé dobrého srdce co

Čistí andělé plesali, k lásce

Božské, y k věčným skutkům zpěvem

Vnadili laskavé duše.

Za to dráče zkažené sváděli,

Klenouc poklady v stohy, a Bohy

Škaredé na oltáře kladouc,

By se jim klaněli v prachu.

Zaslepency v prachu se plazyli,

Duše za zlato v oběti nesouc,

Klenoty s usmíváním brali,

Klenoty zmizely v páru.

Ošálení kovali podvody,

Aby zkazyli radosti sokům,

Vařili v srdcých jedy, aby

Bolesti vylili na svět.

Darmo matky šedivé, darmo se

Dcery májové rukama lomíc

Kořily jim, ach! tvrdé skály

S posměchem patřily na ně.

Rozvětřency vejskali v duchu, že

Lidi nevinné trýzniti budou;

Slunce v tom vyšlo, zmařilo sny,

S nimi y rozkoše dráčům.