NOC.

Noci sladká, noci jasná,

Tebe hvězda lásky časná

Zasvěcuje krásou svou;

Slunce z nachu svých červánků

Lože tobě stele k spánku,

Co slavíků zpěvy zvou.

Jak se sklání krásná máti

K dítku, má-li v lůně spáti,

Tak ty k tvorstvu – spanilá;

K srdci vineš, co jen dýše

V končinách té světa říše,

Noci sladká, rozmilá.

Noci krásná, svatotajná,

Luna, družka mírodajná,

Sestry – hvězdy – vyvodí,

Ty ti na nebeské pláni

Rozsvěcují tisíc bání,

Líbajíce lahodí.

Luna stříbro svého ráje

Věší na listy, na háje,

Jakby vánek květy svál;

Se skal přes vody na louky

Klene stříbrné oblouky,

Duch by po nich kráčel dál.

Noci jarní, tvá kdy záře

Na kraj světa líbá tváře,

Duch se šíří potají;

Jezerem jest oné chvíle,

Po němž co labutě bílé

City lásky splývají.

Duše světa vane, vládne,

Duchem božím tvorstvo mladne,

Jarní sen mu posilou;

S Bohem noci sladká, jasná,

Již den lásky hvězda jasná

Zasvěcuje krásou svou.