NOC

Stmívá se, den skonává v ledových korách.

Noc bude dobrá pro všecky v horách,

ať nejvlídnější je k němu,

k vrchů a lesů zajatci osamělému.

A ty jej navštiv, dobrý sne:

ať budoucnost se mu pokoří,

ať všecky překážky poboří

a uvěří slibům nového dne,

tma pochyby hořké ať odloudí

a, až bude nejtišej spát,

ať přijde k němu a nezbloudí

všecko to, co má rád:

veselé, rozesmáté smrčí,

zajíc, jenž v brázdě se krčí,

šťasten, že uhnul se brokům,

kapraď, jež k jeho se lichotí krokům,

jehličí, jež spadlo mu na klobouk,

když horský vítr klukovsky fouk',

a s tím vším

ať já jej navštívím,

ne víc, ne míň

než jehličí, veselé smrčí...