Noc.

Teď velké ticho nastoupilo vládu,

mrákotným snem je ostrá vřava denní,

spí čistá myšlénka, i osten zatracení,

a o kus chleba neslyšeti vádu.

Noc kráčí tiše přes prodajnou vnadu

i kolébku, kde matka v polou bdění,

dům boháčův je v měkké vhroužen snění,

u bědných slyšet slzu v horkém spádu.

Kol ticho, – ostřicí jen vítr švistí,

a těm, kdo bdí, chlad mrazný duší vane;

na nebi dalekém se hvězdy čistí:

Nad spícím stádem svým či bdíš tam, Pane?

– Slyš křídel šum: to dravec za kořistí! –

a bdíš-li, proč pak zas ten člověk vstane!