NOC.

Nade mnou šíro rozlehlé oblohy skvělé – –

(Bílý dav mraků pije tam měsíční svity.)

Pode mnou temno stíněných zamlklých ulic,

v nichž se jen časem zachvějí tlumené kroky,

jak by to prchalo mládí.

Velebné ticho. – Stíny se líbají – zdá se.

Neslyšet hlásku. Po duchu teď ani známky.

Jenom mé srdce v prsech mi horečně buší.

Chvěje se touhou. Zázračné přísvity noční.

Vpadly mi do něho tichem.