NOC.

Noc byla jasná, bezhlesá....

Nad městy, lány, lesy klenula se

hvězdnatá nebesa...

Kol bylo ticho a byl chlad...

Obrazem nebe voda chlubila se,

v břeh měsíc stíny klad’...

Paprsky hvězdné zpívaly:

„Co země ztuhla, v krve prolévání

jen jsme se dívaly.“

Zašeptal vítr v osykách:

„Sta věků nářky nesu, proklínání –

klopýtám v mrtvolách.“

Vln chvěním řeka zvonila:

„Ať kdykoli jsem zemí tekla,

čistá jsem nebyla.“

A bylo ticho, a byl chlad –

když ke mně z hloubky země řekla:

„Můj synu, měj mne rád!“