Noc.

Noc přede mnou jak sfinga leží němá,

ze stínů závoj stkaný má kol čela,

k mým otázkám všem odpovědi nemá,

v své tajemství je pohroužena celá.

Na břehu věčnosti tak leží tiše

a básníkům a myslitelům dává

své hádanky od pravěku a z číše

jí opojení tryskat neustává.

Vše tajem na ní: Hvězdné oné runy,

jež nekonečnem se jak slzy lesknou,

a hromů choraly a vichrů struny,

vln úpění i s lesů písní tesknou.

Vše tajem na ní: Všecka políbení,

jež chvějí se na čelech millionů,

vše žití zárodky, vše věští snění,

směs lkání, plesů, výkřiků a tonů!

Vše tajem na ní: Ona sama tmavá

své slzy, rosu v perlách pouští na zem –

V tom Oedipus, den mladý, z mlhy vstává

a rozluští vše její taje rázem.