NOC.

Když všecko spí, jen luna bledolící

se snivě na kraj usmívá,

jen básník bdí a hlavu svoji snící

do dlaní skládá, si ji opírá.

Co duší jeho v této chvíli

tak mocně, přetajemně chví –

co bolů jeho nitro cítí,

to jedině jen básník ví.