NOC.

Noc rozestřela černá křídla svoje,

v šeř pohřbila vše touhy a vše boje.

Tys přišla, jež mých snů jsi denním hostem,

s tím úsměvem, jejž míváš v oku prostém.

Tak dlouho v moje bolesti jsi zřela,

jak okem svým bys ztišiti je chtěla.

Já ruku vztáh’ – Tys zmizela v té chvíli,

v dlaň chyt’ jsem – měsíce jen paprsk bílý.