Ó, NOCI LETNÍ...

Ó noci letní, noci lunojasné!

Co záchvěvů vždy v kouzlu vašem cítím,

co nadějí, než luna v jitru zhasne,

že aspoň jeden paprsk v duši chytím.

Jen jeden paprsk, jedna chvíle štěstí

by stačila pro celé dlouhé žití – – –

Ó, naději, kdo tebou dá se vésti,

než stihne cíl, dřív ve propasť se sřítí.

Však člověk přece Osudu se vzpírá

a úzkostlivě života dni měří:

Když rozum dí, že marna všecka víra,

tu srdce stále ještě věří, věří.