Noci na Arkoně. (III. Rodící se píseň.)

A jak tak ležím, každá moje žíla

cos příbuzného cítí

s tím mořem, jež hučí a svítí;

to v prsou mých se rozehrála síla.

Vše do života, do dálky mne pudí,

tluk srdce touhyplný

jak chvátavé ku břehu vlny –

to rozbujnělá radost třese hrudí.

To rozbujnělá radost hrudí třese,

že píseň v ní se rodí,

jež zpěvných jak stožáry lodí

se na vlnách mých citů zvučně nese.

Ach, pravá píseň vždy je sladká muka:

den nový v duši tvoří,

že hlava i srdce ti hoří

a po kladivu sahá tvoje ruka.