Noci na venkově.

Rád mám ty noci na vsi,

rád bdím v nich,

svit luny na všem leží

jako sníh.

Ční stromů starých k nebi

obrysy,

jak odstíny, když v modř se

přimísí.

Kol hrbí se jen chaty,

stodoly,

dál tmí se les, spí pusté

výmoly.

Pták zřídka letí, kmitne

netopýr,

vzduch jest pln neviděných

nikým lyr.

Rád nechám po dne vedru,

únavě

Noc kolem kráčet plání

k doubravě.

Krok její slyším, jak jde

z daleka,

kůň hrábne v stáji, mdle pes

zaštěká.

A ještě z větší dálky

ve padol

sem lehne líně rachot

těžkých kol.

A ticho zas – já pouze

čekám, sním,

až polnice své jekem

vítězným

to ticho strhne kohout

souseda...

Byl s dumou svou jsem šťasten,

nevěda...