Noci před smrtí.

Ty dlouhé noci byly smutnější,

než člověk unést může. Žádná z nich

tou nebyla, jež sladce konejší,

jež balsám leje v srdce nemocných

i oněch, kteří nad nimi se sklání

a hlídají až zase do svítání.

Ty dlouhé noci byly samý vzdech,

byť tajený, že srdce se až svírá.

A zde jak život hasne v bolestech,

i v tom, kdo bdí, již hasne všecka víra...

A po té noci smutné k zoufání

když probudí se stejně truchlý den,

vteřinou každou znova nekliden

jen bolest novou cítíš ve skráni

a lítostí je tvoje srdce rváno,

do vpadlých tváří když se díváš tiše,

že ubohá ta, jež dnes ještě dýše,

snad nevzhlédne už k tobě zítra ráno...