NOCI

Mám jenom své noci.

Mé dny jsou kolotoč,

honím se, nevím proč,

a večer klesám

jak balvan, vržený ke dnu tůně.

Jen po nocech má duše stůně,

v nich plesám,

a pro jejich smírný dech

jdu do své denní dřiny

s úsměvem na ústech.

Mám jenom své noci,

jak žebrák má svůj kout,

okénko k nebi, hvězd několik,

do daleka mohu plout

a s touhou svou k nebi se šplhat.

Mám jenom své noci

po znojných dnech,

ale mohu v nich mrhat

touhou i přáním,

mohu být na celém světě

i nad ním,

a když se hvězdy rozsvěcí

a měsíc když vzplane,

mohu milovat koho chci

v své samotě nerozdané.