NOCI

Tě stále zřím, tvé hvězdy zlatovlasé,

tvých světel háj a krásu tvojich stínů,

když kmitáš v důl a zíráš ve hlubinu,

v níž Amfitríté zlaté rybky pase.

Rej amoretů vidím ve tvém jase

se v smíchu houpati na větvi dřínu.

Jim Afrodíté hází květy z klínu

a píseň sfér se vlní v černé kráse.

Noc táhne sladce s příbojem svých duchů,

král hor se chvěje – bledý lůny třpyt,

a píseň větrů nesou bohů křídla.

Toť věků báj, jich centra temný svit!

Ó chápu tě, mé lásky duchu zřídla,

bys přišel šeptat písně mému uchu!