NOCI.

Ó, noci dlouhé, kdo jich nezná z lidí,

když jako mračno duši obklopí,

když oko jenom noc, noc jenom vidí,

kus odsouzení – temné potopy.

Když člověk zápase přec nepřekoná

vln bolesti sám v noci jediný,

když na prsou mu leží tmavá ona,

a vlekou se jak roky vteřiny.

Když měsíce zář luzná nerozchvěje

a nepotěší duši ubohou,

když člověk v noci tone bez naděje,

a pomoci mu hvězdy nemohou.

Když trpí sám neb nad někým se sklání,

jejž na svém srdci chtěl by zadržet,

a ten mu trpící bez slitování

umírá jako pokosený květ.

Těch temných nocí nikdo neosvítí,

těch nocí dlouhých nikdo nezkrátí,

v jich tmě se mnohé podlomilo žití –

i srdce velké mohlo zoufati.

Ó, noci dlouhé, cesta jimi těžká,

když v potácení bez milosti jdem,

když ve tmě bez paprsků duše mešká –

a štěstí ještě, že noc končí dnem!