NOCI.

Den oklamal mě zrádně,

mých snů přetrhal síť,

ó, noci, vlídná noci,

jdu k tobě bez pomoci,

a ty mě přijmeš, viď?!

Pad’ bleskem strom můj mnohý,

květ spálil žáru dech,

ó, noci, noci moje,

za chladných hvězd svých roje

mně zapomenout nech!

Tvůj pohled je tak měkký,

a ret tvůj láskou něm,

ó, noci, noci hvězdná,

dej pít mi z číše bez dna

a v náruč svou mě vem!

Chci přitulit se k tobě,

bych pod tím pláštěm tvým,

ó, noci, dobrá noci,

tak jak ti ptáci krotcí

se utajil a zdřím’.

Buď tím mi jen, čím’s květu,

jenž k zemi sklonil hled

v tom žhoucím denním žáru,

však v tvém, ó, noci, čáru

se znova k nebi zved’.

Již slyším krok tvůj tichý,

tvůj plášť vlá ke mně tmou,

ó, noci, noci stmělá,

pojď, tkni se mého čela,

buď mou, buď mou, buď mou!