Noci.

Pojď, noci, val se jako valná řeka,

skryj nudu, bol a lítost pláštěm snění!

Tak z hloubky, s mhou kde svit zápasí denní,

zpěv tichý zní; pojď, básník na tě čeká.

Pojď, noci, nezapomeň na člověka,

máš v klíně největší lék, políbení!

Tak z hloubky věků slyším slavné pění

a duše moje chvěje se a leká.

V ty miliony, co jich v písni lkalo,

ó noci, po tvém balsámu a manně,

můj míchá se hlas v bázni, ostýchavě.

Co světla hvězdného kdy v tobě plálo!

Co lásky! – Zbude paprsk pro mé skráně

a zbude políbení mojí hlavě?