NOCLEH TULÁKŮV

Tuláku věčný, po všech cestách tebe

Melancholie a spleen provází.

Večer se sklání. Na jaspisu nebe

Se ztemnilo, a měsíc vychází.

Kde noclehovat budeš, nevíš vskutku

A plaše k příbytkům se blížíš všem

A cítíš, že jde s tebou záchvěv smutku

Jak brázda s lodí tichým jezerem.

Noc těžkou přídou černé vlny čeří

Na řece času. Duše neví teď,

Zda ještě zoufá si neb ještě věří.

Po spánku prahne, s Nicotou kdy splyne,

A touží, nevidět a neslyšet,

Jak za ní cosi neodvratně hyne.