NOCLEH.

By Karel Vojtěch Prokop

Nu dávno jsme již neměli zde hosta;

jen někdy mleči posedí tak s námi,

a jinak žijem jako v poušti sami,

domácnosť naše skrovna jest a prosta.

Leč jak jsem pravil, v městečku – tam stěží

v hostinci byste našel nocleh kalý;

nuž nezazlete, že jsme vás k nám zvali,

zde zažijete aspoň večer svěží. –

Tak děl pan mlynář. Na lávku jsme sedli,

a za námi též přišla hospodyně.

Dech lehké páry chvěl se po krajině,

a měsíc vycházel tmou černých jedlí.

Na cestách tedy... Ovšem – na prázdniny

se naše Anna také těšívala,

zvlášť tenkráte, když ještě studovala, –

jak přijela, byl mlýn vždy celý jiný.

To jsme pak oba jenom pro ni žili

a s mladým jejím srdcem zmladli sami,

z ní těšili jsme se, když nad knihami

jak včelka hlavu klonívala v píli,

buď v jizbě u okna neb chodíc v sadě,

neb po lese a dole při potoku.

Lesk vlahý chvěl se hostiteli v oku,

a zmlknul na chvíli, vous šedý hladě.

Tu s námi večer také sedávala

a kreslila si plány pro budoucnosť,

ó jaké touhy, jaká snivá vroucnosť

a v život důvěra jí z duše vála!

Tak horovala o prospěšné práci,

o povinnostech svého povolání,

a nebyla by uvěřila ani,

jak plány takové svět rve a kácí...

Tam všiml jste si houslí – na ně hrála,

tu jizbu sama obývajíc malou,

když ukončila v Praze školy s chválou

a v městečku se učitelkou stala.

Jak byla šťastna, že být může doma, –

vždyť cesta odsud do školy je blízká,

jen přejde se ta borovina nízká –

jak těšila se, hovornýma rtoma

nám vykládala, jak si všecko zřídí

v své milé škole, jež jí štěstím byla.

A věru pěkně si to zařídila

a získala si lásky mnohých lidí.

Vy odpustíte mi, že ji tak chválím,

však byla vskutku učitelkou řádnou, –

ač dobře vím, že není věcí snadnou,

být pravým pěstounem těm duším malým...

Co platno. Odešla. – Když provázely

ji děti odsud v litostivém pláči,

my věděli, že věk náš nepostačí

nám, bychom na tu bolesť zapomněli.-

A smutně hleděli jsme do krajiny,

jak úplněk stál nad vrcholky jedlí,

v tůň potoka svůj obraz nořil zbledlý

a stromům na sadě tkal tmavé stíny.