NOCLEŽNÍCI BÍDY

Rozlehlý v předměstí dům

mřížemi v podsklepí svítí chudákům,

svolává, aby šli spát

do hotelu „Bída“,

který sestárlá řídí prostituce

a policie hlídá.

S křiklavými holkami

alkoholičtí tuláci

na zemi denně vyspávali,

celého světa na sebe neřesti vzali,

za všecky nepracující se práce štítili,

za všecky vyhnance zášť svou živili,

za všecky nedoživené cítili hlad,

za všecky mrznoucí třásli se zimou,

a byli k smrti tak vyssáti,

že jako sekerou podťati

klesli a musili spat.

Dětská tílka nerozvitých žen

nevyspělá, křehká,

nepozorovaně, zlehka

vypadla tu ze zmrtvělých rukou

matek a otců,

na pospas hříchu

jak tu s hříšníky spala

a jak ráno z těch bídy kotců

vrávorala.

Dětská ta tělíčka

mezi nocležníky

hříchy nevypočítatelného města

na sebe brala a prosila za hříšníky,

až těch chudáků skončí cesta

nezodpovědných hrůz a bolestí,

zrozením nevinných dětí,

aby zachráněny se octly milostí

v nastavených rukou božích,

jimi pak lepšími vráceny světu,

až je porodí matky na tvrdých ložích.