NOČNÍ CESTA.

V mraku tone srpek bílý.

Meluzina v krbech kvílí,

v okna šlehá sníh.

Jako mloci v tmavé sluji

sousedé se zahnizďují

v teplých postelích.

Mne však sladké ze dřímoty

žene do té tmy a sloty

přísný zvonku hlas.

Větry jako feny ječí,

co krok číhá nebezpečí,

závěj, rokle, mráz.

Saně letí sněžnou plání...

A mne na té cestě chrání

matčin otčenáš.

Ohřívá dech babky Zimy,

u rozcestí postaví mi

andělíčků stráž.