Noční cestování.

Ej noc, ta bledá děvice,

Přes luhy, přes lesy kráčí!

Za ní se z blízka a z daleka

Dav šedých stínů vláčí.

A jeden z nich hned poznávám –

Sečkej, ó sečkej, milá!

Proč spěcháš tak plaše přes rybník?

Že’s nevěrná mně byla?

Utichnul šumot doubravy,

Ni lístek nehýbá se,

A hle! zastřená mračnem tvář

Měsíce odkrývá se.

Tu mizejí stíny – Jí nevidět –

Již-li snad v hrobě hnije?

Ach samotinký putuji dál,

A v houští sova vyje.