Noční chůze.

Na ňadra jezera, jež ve skalách se smálo,

mdle večer hvězdnatý svou těžkou hlavu klad’,

kol moře zelené pozvolna usínalo,

a slabý jinovec jen chabě křídly vlád’.

Tmy němé strašidlo výš rostlo v tvrdé pýše

v tu klenbu nebeskou, jež tajemna nám všem, –

a všechen vesmír spal, já v dumách jen a tiše

jsem srdcem lesa šel s krvácejícím snem. –