Noční duma.

Šumí řeka nočním dolem,

dřímá bor i dřímá sad –

na vrchu s měsícem bílým

vede hovor starý hrad.

Hoj, ty hrade, starče šedý,

pohádko ty pověčná!

zřímli k tobě, z hrobu vstává

doba slávy báječná.

Řinčí zbraň, pochodně planou,

oři půdu tepají,

na železných křídlech letí

hlahol k válce po kraji;

z brány houf se řítí tryskem

národ hájit v údolí – –

Procitnu – a horkým bolem

srdce v těle zabolí.