Noční fialy.

Jen letní večer s celou nádherou

z hor velebný když vstane

a nad krajem se nahne –

ó fialy, ó sladké jara dcery,

ó květy milované,

z vás opojná a divá vůně táhne

v ten těžký soumrak šerý.

Tak po dni parném, plném únavy,

jež jako můra padá

nám na prsa, ó běda! –

v svět plný stínů, přes ty pláně holé

i přes hřbitovní lada

dech básníka se z puklých ňader zvedá –

a mrtvý spí tam dole.