Noční fialy.

Já cítím ještě nočních fial dech,

jak voněly a plály v stmělý sad,

když zrak tvůj hořel tichou touhou vzňat,

líc tvá se rděla v teplých pocelech.

A teď, když měsíc labyrinthem střech

sem, kde bdím v touze, jako přelud pad,

já cítím ještě nočních fial dech,

jak voněly a plály v stmělý sad.

Co zbylo nyní z letních nocí těch

v mou věčnou nudu, v níž bych umřel rád?

Ó z lásky sadu, jenž mi v srdci svad,

z těch květů, které kvetou na hrobech,

já cítím ještě nočních fial dech.