Noční. (II.)

Vzpomínko sladká, přesladká

na dobu zlatolící,

již v opojení probděl jsem

s tou velkou panovnicí:

Na vršku krásném, zeleném

usedla místo trůnu

a nejskvělejší nebesa

tu měla za korunu.

Přejasných démantových hvězd

na hrudi na tisíce,

a za znak moci královské –

úplnou tvář měsíce.

Královský pěvec s harfou v ní,

na harfě struny zlaté,

a kolem hlavy záři měl

tak jako mají svaté...

Královno mocná, přemocná,

buď za to velebena,

že tak ti pěvec svatým jest

a píseň tak ti ctěna!