NOČNÍ JÍZDA

Rád jedu vlakem za noci,

když jiskry prší z komína,

při ohňostroji zářivém

jak sladce sní se, vzpomíná.

Kol oken letí tkanice

jak zlaté niti babích let,

jak do pohádky ovinout

by chtěly tmavý spící svět.

Jak žhavé šípy srší tu,

déšť ohniváků, zářných střel,

jak se svým vojskem do ďáblů

je metal Michal Archanděl.

Po chvíli se to kmitá zas

jak zlatoskvoucí motýli

a do noci jak po květech

se v hrudách polí rozptýlí.

A pak se zdá, že vesmírem

na hvězdě letím hvězdám vstříc

a vůkol mne že honí se

roj vlasatic a létavic.

A souhvězdími plujeme

a mlhovinou mléčných drah

a cítíme se doma být

v těch nekonečných končinách.

Kdes v dáli hvězdkou svítí zem

Tak sní se o ní, vzpomíná...

Rád jedu v noci rychlíkem,

když hvězdy prší z komína.