NOČNÍ JÍZDA.

AŽ budu jednou v hrobě spát,

přijď se tam někdy podívat,

a nepřijdeš-li, neměj žel,

že’s už tak zcela zapomněl –“

Teď zvolna, vozko, jel jsi dost,

tvůj kůň je znaven i tvůj host

a k půlnoci se blíží již

a cesta vzhůru tíž’ a tíž’.

V kmitavém světle měsíce

se bělá nízká zvonice.

Jak je tam, vozko, či to víš?

„Je dosud tam ten bílý kříž.

Jen tráva roste výš’ a výš’.“

Teď, brachu, můžeš v cval se dát,

však na vrchu tam zůstaň stát;

já nebyl tu už tolik let,

rád bych se aspoň ohléd’ zpět.