NOČNÍ KRAJINA

Samý černý stín, –

dole žlutých, opadaných listí klín;

měsíc krovy zelenými

sotva se jich dotýká,

zavívá jen vítr jimi,

pláče, naříká.

Tma jest. Ční tu kmen,

druhý, třetí; bujná kapraď na kořen

v páře klesá; divná vůně

v teskný bzukot zmdlených much

zachvívá se v tiché struně,

na niž hraje Bůh!

Stanu... Mrtvý klid! –

V samoty té vlnách může člověk zřít,

jak noc vstává nad prohlubní,

roklinou a úvalem,

a jak od ní prsten snubní

béře zmlklá zem!