Noční meditace.

Ó jiskry nebes, k sobě v noc a v stín

prach země starý, až se rozletí,

vy přijmete, do svého objetí,

jak matka děti béře na svůj klín.

A jako zde vše žije na pokyn,

jenž jasný není, v život pomíjivý

zas procitnem kdes prostřed hvězdné nivy.

Zda na hvězdě svých vroucích nadějí?

Či v smrti jen vše síly okřejí,

by dál stesk nesly žití nových lživý?...