NOČNÍ NÁLADA.

Když záře svítilen spí v ulic kalužích,

jak luny zářící a rozházené střepy,

a hvězdy planou bílé jak sněženek sníh,

když v zlaté vějíře se světla oken třepí

a chvíle blouznění je duší hlubokých,

a měsíc bílý plá jak Kyklopa zrak slepý,

když vůně mystické dýchají lupeny,

a v šeru milenci své údy v sebe pletou

a na chvíli se vracejí v ráj ztracený,

když s krůpějemi hvězd nebe nad zemí kletou

jak boha nesmírný plá pohár zvrácený,

a hvězdy v jezerech jak vodní růže kvetou,

když věží v ňadrech bijí srdce zvonů všech,

a duše básníků ten ticha nektar pijí,

na loži bezesném, v šílených záchvěvech

na mrtvé vzpomínám, již na hřbitovech hnijí.