NOČNÍ NÁVRAT. (Čínská.)

Kol bledého měsíce

mraků sbor stál,

on z jejich směsice

patřil jak král.

Náhle tu šeptání

plnilo vzduch,

větru to zalkání,

ztlumený ruch.

Smrků řad mohutných

v tom splýval víc,

potřás’ a sklonil v nich

noc tmavých kštic.

Stínové křehkých třtin

hnuly se v rej

jak lidských postav stín,

kyn, obličej!

Ve stínech noci sám

kráčím tu kol

pagody, již v plen tmám

svlačce skryl stvol.

Po lesa okraji

přecházím most,

k vesnici, ku háji

noční jdu host.

V chatách a ulicích

spí všecko již,

půlnoci kročej mih’

v tuto se tiš.

Lidská spí družina,

ztich’ hlahol ves,

sova jen jediná

lká temně v les.